Movie tips #1

29. srpna 2013 v 18:02 | Lena Flare |  Movie tips

Hrob světlušek

Japonsko Hotaru no haka
EN název Grave of The Fireflies
Animovaný / Drama / Válečný

Děj: Ponurý příběh vypráví o dvou sourozencích, kteří se snaží přežít hrůzy Druhé světové války. Seita a jeho malá sestřička Setsuko jsou ponecháni osudu, když jejich maminka zemře na následky zranění po ničivém bombardování. Otec slouží u japonského námořnictva, ale rodina od něj už dlouhou dobu nedostala žádné zprávy. Dětí se ujme teta, avšak kvůli častým neshodám Seita se Setsuko odchází. Najdou si přístřeší, ale obstarat dostatek jídla je téměř nemožné... Hrob světlušek je založen na stejnojmenném románu podle skutečných událostí Akiyuki Nosaky. Bývá považován za jeden z nejpůsobivějších protiválečných snímků. V kinech byl promítán společně s pohádkovým anime Můj soused Totoro, který měl diváky po traumatickém zážitku povzbudit.
Moje hodnocení:

Gejša

USA Memoirs of a Geisha
Drama / Romantický

Děj: Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před Druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša. Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah.
Moje hodnocení: (knížka byla lepší)
 

The Anatomy of Pain (02)

29. srpna 2013 v 16:31 | Lena Flare |  The Anatomy of Pain

Kapitola 2.
.......................................................................................................................................................
Den utekl rychle. Možná až moc. Musela jsem si jít brzy lehnout, což jsem trochu protestovala, protože jsem byla zvyklá na dlouhé ponocování s knížkou v ruce. Ne, že bych byla vášnivým čtenářem, ale ráda jsem se ocitala v jiném světě, než je ten realistický.
Problém byl, že jsem nemohla usnout. Z nekonečného převalování se v posteli jsem se nakonec posadila na posteli a pohlédla na okno, odkud se do pokoje dostával malý zdroj světla z pouličních lamp. Mohly být tak dvě ráno.
Pohled mi zabloudil na zem, kde se rozvalovaly teplé chlupaté ponožky. Popadla jsem se do rukou a nasadila si je. Chvíli jsem ještě stále nepřítomně seděla na posteli a nejspíš čekala na příchod apokalypsy, ale poté jsem se nakonec vykopala z vyhřátého místa do chladnější části k oknu.
Sedla jsem si na vychladlý parapet a dívala se na krásnou temnou podzimní atmosféru nočního města. Bylo slyšet, jak venku hvízdá vítr, jak si pohrává se stromy, které opadávají. Milovala jsem podzim. Bylo to to nejhezčí období roku.
U okna jsem strávila asi hodinu, jen pozorováním okolí, ztracená ve vlastních myšlenkách. Byla jsem si nejistá tím, jak zapadnu. Stýskalo se mi trochu po starých přátelích, které jsem byla nucena opustit. Něco mi říkalo, že tohle město bude v něčem odlišné. Mé podvědomí totiž nikdy nelhalo. Opustila jsem od naivních představ a opět si šla lehnout do postele. Nanedlouho po tom jsem konečně usnula.


Look at you.

29. srpna 2013 v 13:39 | Lena Flare |  Articles
Look at you. You're young.
And you're scared. Why are you so scared?
Stop being paralysed. Stop swallowing your words.
Stop caring what other people think. Wear what you want.
Say what you want. Listen to the music you want to listen to.
Play it loud as fuck and dance to it.
Go out for a drive at midnight and forget that you have school the next day.
Stop waiting for Friday. Live now. Do it now.
Take risks. Tell secrets. This life is yours.
When are you going to realise that you can do whatever you want?

 


Owl.

26. srpna 2013 v 17:32 | Lena Flare |  Drawings
tatoo design - owl (august 2013) © Lena Flare

this week.

18. srpna 2013 v 23:15 | Lena Flare |  Thoughts
Někdy jsem ráda, že jsou tu lidi, kteří mě dokáží vytáhnout ze samoty, která na mě zírá ze zdí klidného domova. Jo, občas je to prima, jako třeba teď. Občas si člověk potřebuje udělat pořádek v hlavě a musí prostě vypadnout. S kamarádkama jsem strávila cca tři dny na chatě. Ulevilo se mi, spadnul ze mě ten stres z nadcházející školní docházky. Pálíme si to jeden kotel za druhým, společně s nemalým množstvím alkoholu a cigaret. Ničíme si vlasy peroxidem a následovně toxickou barvou s amoniakem. Zkažené děcko. To jsem celá já.
A aby toho nebylo málo, radostí bez sebe si na nadcházející školní zahájení musím nakoupit něco na sebe. Když o tom tak uvažuju, nemám ráda nakupování. Všude na vás koukají, sledují vás kamery, musíte si dávat pozor abyste neporazili jakýkoliv předmět a u pokladny musíte jednat rychle, když vám vrací drobné a vy si je musíte dát rychle do peněženky... tak, aby vám nevypadla z ruky. Jo, něco na tom bude. Ale i tak jsem ráda, že si jednou za čas můžu udělat menší průzkum obchodních center Prahy.


Do třetice všeho dobrého, jsem postřehla, že lidi jsou pěkně vypočítaví a jakmile uděláte něco nového, co se týká návrhů, hned se po vás vrhnou. Zkoušela jsem udělat takový menší návrh na tetování - sovičku. V tu ránu mám na seznamu "přání" nakreslit vlka, pirátskou loď a nějakou chibi anime postavičku, která se podobá Narutovi. No nemilujete mě? Můj největší problém je, že nedokážu vlastně říct "Promiň, mám toho teď dost.." nebo nějakou jinou výmluvu, že s emi do toho nechce. Proč jsem jen tak moc hodná.

Let's cuddle and forget about the world.

9. srpna 2013 v 19:43 | Lena Flare |  Thoughts
Prší. Na město se snesla letní mlha, doprovázená maličkými kapkami deště.
Je tu mrtvo, chybí mi ten tvůj šimrající dotyk na mé tváři, na mém bříšku, jak si putuje zdlouhavou cestou po mém nahém těle. Ptám se, kde jen jsi, když tě chci pohladit na zátylku a políbit tě na čelo.
Z rozpaků, že tě nevidím blízko sebe, vybavuju si perfektně tvou vůni a zachumlávám se hlouběji pod peřinu. Mačkám si pod hlavou polštář a přemýšlím o tom, jestli si na mě taky vzpomeneš, alespoň jednou jedinkát za den.
Při vzpomínce na tu skvělou večeři mi zakručí v bříšku a já se musím pousmát. Náhle mi ale úsměv zmizí z tváře, když se mi vybaví myšlenka na tvou druhou slečnu. Jsem jen nebezpečná milenka. Ta druhá slečna má větší priority jak já - já jen tupě čekám, kdy si tě budu moci půjčit pro sebe. Proč nemohu být taktéž jednou milenkou na plný úvazek? Připadám si jak majetek. Do obličeje mi sklouzne pramínek vlasů, který si v zápětí vezmu do ruky a hraju si s ním. Proč je všechno tak složité, povzdechnu si, a cítím, jak se mi do očí derou slzy. Budu se cítit někdy volně, zároveň svázána pod rouškou pravidel důvěry a budu někdy šťastná?

Zapomeň na to, pojď ke mně do postele, pojď se mazlit a zapomeň se mnou na pláčící svět.

The Anatomy of Pain (01)

9. srpna 2013 v 1:47 | Lena Flare |  The Anatomy of Pain

Kapitola 1.
.......................................................................................................................................................
Do prázdného pokoje vnikalo ranní světlo a chlad. U okna poskakovali maličcí ptáčci, hledající něco k snědku… A ona tam ležela zachumlaná v přikrývkách, dělala, jako kdyby se jí dnešní den vůbec netýkal.
Rozlepila oči od sebe a rozespale se podívala na budík, který ještě kupodivu nebyl zabalený v krabici u postele. Nesouhlasně zamručela a hlavu opět zabořila do polštáře. Po dalších třech minutách, kdy se konečně rozhodla, že opustí vyhřátou postel, vstala a šla k oknu.
Na silnici před domem už stáli stěhováci a její máma běhala splašeně kolem, aby na vše dohlédla. Dnešní den bude něco velkolepého.


Introduce

9. srpna 2013 v 1:44 | Lena Flare |  The Anatomy of Pain


Jak jsem řekla dříve, začala jsem znovu psát. Povídka, nebo jak se to vezme, se jmenuje The Anatomy of Pain, čili Anatomie bolesti.
Hlavní postavou v této povídce bude mladá šestnáctiletá Alexandria, Alex.

Feeling the ups and downs.

6. srpna 2013 v 0:20 | Lena Flare |  Thoughts
Už je to pár měsíců, co se úspěšně vyhýbám těm vratkým stavům, kdy mám chuť si opět udělat 'poznámku' na pravou ruku žiletkou. Jsem za to ráda, ale staré jizvy pořád nemizí. Možná, že je to přeci jen dobře - připomíná mi to, že jsem na tom teď o něco málo líp.
Jsou tu ale dny, kdy mám pocit, že to zlo je zase tady. Není to zas tak těžké, vystresovat se do stádia deprese. Občas jen tak ležím v posteli, myšlenky mi proudí hlavou a já si pomalu uvědomuji, že se vlastně změnit nedokážu a že ta úzkost je fakticky nekonečná. Kdysi jsem někde četla, názory jiných lidí trpící depresí, že je to vlastně nekonečná cesta, ze které se nedá už zcela nikdy sejít pryč. Věřím tomu.
V současné době jsem si připadala zvenčí zcela spokojená, uvnitř jsem ale křičela bolestí. Proč? Není to tak dlouho, co jsem byla rekreovat na dovolené a chvílemi si připadala jako nikdo. Ten pocit dokážu špatně popsat. Nicméně, ležela jsem sama (bez rodinných příslušníků) na pláži, v uších hardcore muziku a přemýšlela o minulosti. Během pár minut jsem byla tak psychicky vypjatá, že jsem začala brečet. Na pláži, před desítkami lidí. Jedinou výhodou v té situaci byly asi mé sluneční brýle, přes které to nebylo vidět.
Dnes jsem se cítila docela dobře, ale poté mi do hlavy vstoupily myšlenky o tom, jaké to je být milován. Vlastně, já to asi nikdy necítila. Pokud nepočítám rodičovskou či rodinnou lásku. Ze strany kamarádů nebo druhé polovičky jsem ten pocit nikdy nevycítila. Lidi mě jen využívají. Většina mých přátel, jak se brzy či později ukázalo, byla falešná stejně tak, jako jejich city ke mně. Není to zas tak dlouho, co bych nedokázala říct, kdy jsem se cítila s někým šťastná. Jedna známost, která mi změnila život. A asi před dvěma měsíci mě odkopla bez jediného slova 'mám tě rád'. Útěcha? Zkoušela jsem ji najít někde jinde, v náručí jiných, neznámých lidí, ale moc mi to nepomáhalo. Trochu jsem zapomněla, to je asi vše. Až do teďka. Po dlouhé době se v okolí našel někdo, do koho bych relativně mohla "zapíchnout značku" zamilovaná do… Nevím, jestli věřit svým slepým citům, které mě dost zklamaly. Na jednu stranu, člověk by měl mít pocit, že ho má někdo rád a stojí o něj. Aspoň na pár chvil…

• LENA FLARE •

31. července 2013 v 17:47 | Lena Flare
...........................................................
...........................................................

Lena Flare, 16.
Vlastním jménem Lenka - taková obyčejná/neobyčejná holka, která se narodila někdy 5.6.1997 a baví jí kreslit, fotit, psát, mimo to i kalit, kouřit camelky a hulit trávu. Jsem hold zkaženej člověk, ale nestěžuju si, moje blbost.
Pokud jde o hudbu, vyrostla jsem na punk rocku, rocku, ale poslední dobou jsem se přeřadila také k fanynce hardcore, metalcore a dubstepu. Miluju kapely Brin Me The Horizon, Pierce The Veil, My Chemical Romance, Blink 182, Green Day, Papa Roach, Linkin Park, Sum 41,..
Mezi moje další hobby patří sledování seriálů typu Misfits, Sherlock od BBC, The Big Bang Theory, Supernatural, Doctor Who. Co se týká mojí zvláštnosti, na rozdíl od ostatních holek preferuju střílečky, na místo simíků (ikdyž ty jsem taky jeden čas dost hrála) tudíž mám ráda hry jako Borderlands 2, Dishonored, Call of Duty, Battelfield 3, Assassins Creed, Need For Speed, Mafia..
Občas se divím, co to ze mě vlastně vyrostlo. Jsem introvert, ale občas si připadám až moc ukecaná - záleží jak moc se otevřu určitým lidem. Vlastně, jsem zastánce názoru, že nedbám na ostatní posměšky a tak nějak je ignoruju. Je mi jasný, že mě pomlouvá plno lidí. Nikdo neni dokonalej. K mojí nedokonalosti patří deprese. To je jedna ze stránek, o který málo kdo ví. K týhle stránce se váže sebepoškozování. Jo, nůžky, žiletky.. na rukách i na stehně mám nemizející jizvy. Jak to říct.. prostě taková malá 13. komnata.
Proč jsem si vůbec založila tenhle blog? Napadlo mě to z čiré nudy, z nějakého nápadu. Kdysi jsem psala povídky, měla jsem to ráda, lidi mi říkali, že se to dá číst, je to hezké, tak jsem si řekla, proč v tom nepokračovat. A další z důvodů proč jsem si tnehle blog založila bylo kvůli tomu, kam bych mohla cpát svoje kresby, který stojí za pendrek. Doufám, bude to lepší během těch pár let, co budu na umelěcký střední.

Kam dál