The Anatomy of Pain (01)

9. srpna 2013 v 1:47 | Lena Flare |  The Anatomy of Pain

Kapitola 1.
.......................................................................................................................................................
Do prázdného pokoje vnikalo ranní světlo a chlad. U okna poskakovali maličcí ptáčci, hledající něco k snědku… A ona tam ležela zachumlaná v přikrývkách, dělala, jako kdyby se jí dnešní den vůbec netýkal.
Rozlepila oči od sebe a rozespale se podívala na budík, který ještě kupodivu nebyl zabalený v krabici u postele. Nesouhlasně zamručela a hlavu opět zabořila do polštáře. Po dalších třech minutách, kdy se konečně rozhodla, že opustí vyhřátou postel, vstala a šla k oknu.
Na silnici před domem už stáli stěhováci a její máma běhala splašeně kolem, aby na vše dohlédla. Dnešní den bude něco velkolepého.


"Alexandro?" zvolala máma odněkud z domu a já se spěšně otočila ke dveřím do mého maličkého pokoje. O pár sekund později se dveře rozrazily a vstoupila dovnitř. "Oh, to je dobře, že už nespíš, zlatíčko," odmlčela se a dodala - "honem, pojď se nasnídat. Za chvíli vyrážíme."
Než jsem stačila pobrat všechny informace, co na mě vychrlila, byla zase pryč. Povzdychla jsem si. "Bude mi to tu chybět," promluvila jsem si k sobě potichu.
Na prázdné polici leželo připravené oblečení. Se vší nechutí jsem ho popadla a převlékla se do své oblíbené červené košile s dlouhým rukávem a úzkých skinny černých džínsů.
Po krátké úpravě svého - už tak nehezkého - vzhledu v koupelně, jsem se ocitla v kuchyni, kde byl na stole připravený hrníček s kafem a nízkotučný jogurt. Neměla jsem hlad. Ztratila jsem chuť, díky tomu, co mě dnes všechno čeká….

Byl začátek října, měla nastoupit do nové školy v New Jersey. Stěhovali jsme se do menšího města poblíž New Yorku, myslím, že se to jmenovalo nějak Arlington, což bylo taky nedaleko od Newarku a Belleville.
Můžu upřímně říct, že se mi tam vůbec nechtělo. Ale musela jsem, už jen kvůli mámině nové práci. Vzali jí do nějaké velké marketingové firmy a ona tam teď měla dělat manažerku. Moje máma se jmenovala Jessica. Pokud by vás zajímal příběh mého otce, Petera, odešel od mámy za lepší partií, když mi byly asi tři roky. Od té doby jsem ho viděla jen párkrát, když si zrovna vzpomněl, že má jeho dcerka narozeniny. Abych nezapomněla - tenhle rok mi bude sladkých 16, koncem měsíce - 31. října. Krásné to datum, nemyslíte? Na Halloween. Člověk by si lepší datum narozenin ani přát nemohl.

…za nějakou dobu, mohlo to být tak čtvrt hodiny, se v kuchyni ukázala máma a popadla ze stolu svou kabelku. Podívala se na můj výraz ve tváři. "Ale no tak, copak to tu vidím? Nebuď smutná, Alex, uvidíš, že tam zapadneš." Usmála se na mě a pohladila mě na rameni. Podívala jsem se jí zpříma do očí a pokusila se o úsměv. "Měly bychom vyrazit, musíme tam být do oběda," prohlásila a já jen nepřítomně kývla hlavou na znamení souhlasu. Vyhodila jsem kelímek od jogurtu a šla si pro věci. Naposledy jsem se ohlédla za místnostmi, které jsem znala již dlouhou dobu a vyšla před dům. Máma zamkla a předala klíče a ostatní potřebné papíry agentuře, která dům přebírala.

To byl ten poslední moment, kdy jsem ten dům viděla. Auto nastartovalo a nás čekala dvou hodinová cesta do nového bydliště. Věnovala mi úsměv a zapnula rádio na mé oblíbené rockové stanici. Snad jen z důvodu, abych se cítila lépe.

Cesta ubíhala zatraceně pomalu, i když jsme jely po dálnici. Ale i přesto jsme už byly blízko. GPS navigace zobrazovala posledních pár kilometrů a já už napjatě vyhlížela zdejší podivnou krajinu lemovanou typickými rodinnými americkými domky se zahradami. Zdálo se to býti nekonečné, tedy až do doby, než jsme přijely do té klidnější části, kde bylo méně domů a více přírody. "Zahněte doleva a dojeli jste na místo určení," ohlásila navigace a já stiskla ruce v pěst, až mi nepříjemně křuplo v kloubech.

Najednou jsme se ocitli v hezké poklidné ulici, plné podobných domků s překrásnými malými zahradami. "Tak a jsme tu," prohlásila máma. S úžasem jsem pohlédla na náš nový, daleko větší a dokonce dvoupatrový nazelenalý dům s terasou. S úsměvem jsem se ohlédla na stejně usmívající se mamku a dodala jen "Wow." Máma se zahihňala a vjela po vydlážděné cestě ke garáži. "Vítej doma, Alex."

Jen co jsme zastavili, vystoupila jsem a rychle se běžela podívat na dům z venku. Byl vážně obrovský. Za pár minut přijeli stěhováci se všemi možnými věcmi, co si jen dokážete představit. Máma šla otevřít vstupní dveře a já se stále kochala krásným prostředím. "Asi přeci jen změním názor a zalíbím si to tu," pousmála jsem se při této myšlence. "Alex! Pojď mi prosím tě pomoct s těmi krabicemi," uslyšela jsem, jak na mě volá z okna.
Poklusem jsem běžela do nového domu.

Po vstupu jsem se ocitla v nevelké předsíni, která byla již částečně zaplněna krabicemi. Vše bylo laděno do světlých barev, především v kombinaci s bílou. Po pravé straně předsíně vedly schody do druhého patra. "Tam určitě bude můj pokoj," zamyslela jsem se. Nejdřív jsem ale musela jít do kuchyně, která se nacházela na levé straně domu. Byla pěkně moderní, nábytek byl v odstínech tmavšího ořechového dřeva… byl tu dokonce i bar! Z kuchyně se dalo projít průchodem do obývacího pokoje, který byl zatím prázdný, jen se světlou plovoucí podlahou, ale určitě bude kouzelný, až se sem dá veškerý nábytek.
Neodolala jsem, a po donesení veškerých potřebných krabic, co jsem unesla, jsem se šla podívat i nahoru do další části domu. Po výstupu do patra se úzká chodba rozdělovala na dvě části. Vpravo, na konci chodby, byly jedny dveře, což vypadalo na pokoj. Se zájmem jsem je otevřela. Nacházela jsem se v ložnici mámy - v tmavě hnědě a bíle zbarvené místnosti, kde už byla dokonce vedle okna namontována obrovská bílá skříň a u druhé stěny místnosti směřující naproti oknu, byla krásná postel s oranžovými polštáři a dekou.
Pořád zbývalo najít koupelnu a můj pokoj. Vylezla jsem z ložnice a přesunula se na levou stranu, kde byly ještě dvoje dveře. Ty první, blíž ke schodům, byly dveře do koupelny. Ta zas tak obrovská jako ostatní pokoje nebyla, ale nacházela se tu víceméně prostorná vana spojená se sprchou, moderně zařízený kout pro umyvadlo se spoustou poliček, kam budeme moct odkládat vše různé krémy, make-up…
Celá v úžasu jsem se opět vynořila na chodbu, kde jsem ze schodů viděla šťastnou mámu, jak začíná vybalovat první důležité věci z krabic. S napětím jsem se vydala otevřít poslední dveře.

Srdce mi bušilo o sto šest. Teď nebo nikdy. Do pokoje jsem vstoupila se zavřenýma očima a poté je otevřela. Musela jsem se opřít o dveře, protože tohle bylo přesně to, co jsem si vždycky představovala. Nacházela jsem se v krásném prostorném tyrkysovém pokoji s výhledem na ulici. Jak už jsem si mohla povšimnout, už tu byla má postel umístěná těsně ke stěně. Co však zaujalo mou pozornost o to víc, že nad postelí se dokonce nacházely i ony vánoční světýlka, o kterých jsem neustále mluvila minulé prázdniny. Splnil se mi sen. Na druhé straně pokoje se nacházel menší pracovní stůl a skříň. Ne, tohle si vážně nezasloužím.

Rychle jsem opustila pokoj a s rychlostí blesku jsem se ocitla dole u mámy v kuchyni. Neváhala jsem ani minutu a vrhla se po ní jak kočka po myši. Překvapená máma se nacházela v mém nejpevnějším objetí, které jsem jí chtěla vyjádřit. "Děkuju, mami, děkuju moc." Zamumlala jsem a poté jí pustila. V tu chvíli jsem si připadala jako ten nejšťastnější spratek ve městě.

Den utekl jako nic, blížil se večer a já vybalovala již asi patnáctou krabici s věcmi. Umírala jsem únavou, ale stálo to za to. Práce tu bylo ještě spousty, ale věřila jsem, že my se určitě rychle zabydlíme.
S námahou jsem z jedné z mnoha krabic popsané LŮŽKOVINY vytáhla své polštáře a lehla si. Nedbala jsem na to, že jsem se ani neumyla, brzy jsem usnula.

***

Ráno mě vzbudil příjemný ptačí zpěv. Dnes byla neděle, to byla ta horší věc. Zachumlaná do peřin jsem si s vědomím, že se nacházím v novém domě a městě, potichu broukala melodii jedné písně od Asking Alexandria. "Mohla bych se jít dnes projít po městě," řekla jsem si pro sebe a pomalu jsem vstala a protáhla se. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, které bylo připevněné na skříni, na čele se mi objevila vráska starosti. Nikdy se mi nějak nelíbilo, jak jsem vypadala. Problém všech holek mého věku. Vždycky jsem chtěla mít nohy jako Taylor Momsen, jedna z modelek, hereček a zpěvaček.
"Jednou to dokážeš," řekla jsem si v hlavě a sundala ze sebe špinavé prádlo a oblečení ze včerejška. Využiju koupelnu. Podívala jsem se do poloprázdné skříně, kde jsem našla delší triko s nápisem STAR WARS, černé lesklé legíny a vydala se směrem do koupelny.

Poté jsem seběhla již plně upravená a umytá dolů do kuchyně, kde jsem našla na stole lísteček - "Alex, jela jsem do města do obchodu koupit jídlo. Běž se tu porozhlédnout, kousek odtud je nákupní středisko, tady máš 50$."
Máma hold měla i před tím docela dobrou práci, tudíž její plat nebyl zas tak hrozný, abychom si nemohly dovolit trošku luxusu. Ale přeci jen, neutrácely jsme za každou blbost, co se kde naskytla.
Udělala jsem si kafe do termosky, párkrát si ukousla z toustu a podívala se z okna. Ze stromů pomalu opadávalo listí, vypadalo to tu přenádherně. Ulice však vypadala mrtvě. Nikde nejezdila žádná auta, po chodníku nechodili žádní lidé. Bylo to zvláštní. Po chvilce dumání nad krásou nového města, jsem se rozhodla tepleji obléci a vyjít ven na čerstvý vzduch.

Venku byla příjemná podzimní atmosféra, až na tu nepříjemně štípavou zimu. Asi po deseti minutách chůze jsem se nacházela v rušnější části města, dá se říci, že to bylo menší náměstí. Připadala jsem si tu ale odlišně. Chvílemi jsem bloudila uličkami a nakukovala do různých krámků, co se zde vyskytovaly. Náhle se přede mnou objevil hlouček asi stejně starých holek, jako jsem byla já. Něčemu se smály, když šly okolo. Trochu jsem znervózněla, neměla jsem ráda, když se někdo hihňal v mé blízkosti a já nevěděla proč.

Prošla jsem kolem nich a pár metrů poté, co jsem prošla, jsem uslyšela další zahihňání a šepot. Protočila jsem oči v sloup. Nakonec jsem to stejně vzdala a vydala se směrem domů. Problém byl, že jsem si přesně nezapamatovala názvy ulic, tudíž jsem skoro nevěděla, kde jsem. Kolem šel jeden mladý kluk, odhadem mu mohlo být tak 17. Nasadila jsem zoufalý kukuč a doufala, že mi poradí. "Ahoj, eh… prosím tě," začala jsem trochu nejistě, "nevíš, kudy bych se dostala na ulici Wilson Ave?" Nadějně jsem se na něj usmála a podívala jsem se mu do hezkých pronikavých hnědých očí. Nejdřív se na mě díval způsobem, co to jsem za zrůdu, ale poté se usmál a dodal - "Jasně, běž normálně doprava, potom běž asi sto metrů rovně a zatoč doleva. Je to docela blízko." Usmála jsem se a poděkovala. Náhle mi hlavou blesklo, že jsem nemohla najít to nákupní středisko, o kterém mi pověděla máma. Naprázdno jsem otevřela ústa a už jsem chtěla vznést další otázku, ale k mému neštěstí, kluk byl pryč. Zaskřípala jsem zuby, zamumlala si pro sebe, že jsem neschopná a vydala se na cestu, kterou mi poradil. Budu doufat, že se domů dostanu v pořádku a nestanu se obětí přistávajícího UFO objektu.
 


Komentáře

1 Davidnag Davidnag | E-mail | Web | 16. března 2017 v 23:13 | Reagovat

Do you feel the pain of acid reflux? Do you feel a fire inside your chest? Are you miserable? Are you ready for the issues to stop? Continue reading to find out how. Keep reading to learn to control acid reflux for good and to end the misery for good.

You may need to balance out hydrochloric acid amounts in your body if you want to reduce acid reflux and its symptoms. You can do this, for instance, by using sea salt rather than table salt. Sea salt has chloride and minerals that are good for the stomach and prevent acid.

<a href=https://www.viagrasansordonnancefr.com/acheter-viagra-pfizer-utilisation/>https://www.viagrasansordonnancefr.com/acheter-viagra-pfizer-utilisation/</a>

2 CaseyJak CaseyJak | E-mail | Web | 12. října 2017 v 1:59 | Reagovat

Some people, especially those running on busy daily schedules tend to use the pills to help maintain weight since they can not afford to follow all the diet programs. This is not advised. It is recommended that one seek advice from a professional in this field before using the pills. This can save one from many dangers associated with the misuse.

The diet pills should always be taken whole. Some people tend to divide the pills to serve a longer period of time. This is not advised and can lead to ineffectiveness. If it is required that one takes a complete tablet, it means that a certain amount of the ingredients are required to achieve the desired goal. It is also recommended that one does not crush the pill and dissolve it in beverages. Chemicals found in beverages have the potential of neutralizing the desired nutrients in the pill thereby leading to ineffectiveness. The best way to take the tablets is swallowing them whole with a glass of water.

The diet pills speed up the metabolic processes. This is the key factor that leads to the burning of all the fats in the body. This means that one passes out lots of urine, which subsequently leads to dehydration. It is imperative that the user take lots of water round the clock. This will help curb dehydration, which can lead to health problems. In addition to that, water offers the required medium for the function of the nutrients and elimination of the fats.

When buying the review of diet pills, it is imperative that one gets the most recommended dose. People tend to compromise the quality and effectiveness of the tablets due to the variation in cost. The low priced pills depict poor quality, which means their effectiveness is not reliable. Some have also been found to cause health problems. The dose should also be taken as recommended. Over dose will not speed up the process but rather lead to complication. This will increase risk of side effects. If the taking of the pill is forgotten, do not take more to compensate for the lost time.

The diet plan enclosed with the diet pills has also to be followed. According to the requirements, the termination of the diet must be done even with no results. This means your body is irresponsive.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama